Litigační tým DRV pod vedením partnera Dušana Dvořáka v krátké době zaznamenal dva úspěchy při zastupování klientů před Nejvyšším soudem, který vyhověl dvěma dovoláním DRV ve věci směnek a zástavního práva k pohledávkám.
V rozsudku sp.zn. 29 Cdo 895/2018-125 dal Nejvyšší soud za pravdu stanovisku, že pokud žalovaný (dlužník z pohledávky) v května 2014 (před splatností) plnil na zastavenou pohledávku tak, že ji uhradil přímo dlužníku (nikoli na označený účet zajištěného věřitele), ačkoli bylo prokázáno, že v dubnu 2014 mu bylo řádně oznámeno zastavení pohledávky pro banku (věřitele), pak i v době od oznámení o vzniku zástavního práva (dne 7. dubna 2014) do splatnosti pohledávky (dne 11. května 2014) se žalovaný mohl zprostit svého závazku pouze plněním zástavnímu věřiteli (bance). To platilo rovněž v době od splatnosti zastavené pohledávky do doby zahájení insolvenčního řízení (září 2014). Po zahájení insolvenčního řízení do rozhodnutí o prohlášení konkursu bylo povinností žalovaného plnit dlužníku a po prohlášení konkursu na majetek dlužníka insolvenčnímu správci dlužníka (žalobci v dané věci). Tyto osoby mohly po splatnosti zastavené pohledávky tuto pohledávku vymáhat. Jestliže byl žalovanému dne 7. dubna 2014 oznámen vznik zástavního práva k pohledávce, kterou byl žalovaný povinen uspokojit, a žalovaný tuto pohledávku plnil následně přímo dlužníku, svého závazku plnit na zastavenou pohledávku zástavnímu věřiteli (bance) se nezprostil. Po prohlášení konkurzu je insolvenční správce dlužníka aktivně věcně legitimován tuto pohledávku vymáhat, neboť nezanikla splněním.
V rozsudku 29 Cdo 1178/2018-372 Nejvyšší soud posuzoval podmínky platnosti směnky – VS v Praze označil směnky za neplatné, za žalobce jsme podali dovolání. V dané věci směnky neobsahují údaj místa, kde má být placeno; zbývalo posoudit, jaký význam má pro řešení otázky (ne)platnosti směnek údaj „splatno u (…) s nevyplněným řádkem „místa“, a údaj nacházející se pod tímto textem ve znění „u K. B. Brno - venkov; 35 - xxxxxxxx/0100“. Nejvyšší soud v této souvislosti vyložil, že shora zmíněný údaj na směnkách nelze považovat za název osoby, u níž měly být zaplaceny, když zkratku K. B. (ve spojení s číslem účtu) sice lze „vyložit“ v tom smyslu, že jde o Komerční banku, a. s., ale další text ve znění „Brno - venkov“ rozhodně není součástí názvu, pod nímž je tato právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku. Za tohoto stavu považoval Nejvyšší soud za rozhodující (jedinečnou) grafickou podobu směnek, kdy při absenci údaje místa, kde má být placeno, je domicilační doložka členěna na část vymezující osobu domiciliáta (tj. osobu, u níž měly být směnky předloženy k placení – viz předtištěný údaj „banka“) a část označující místo, kde se tak má stát - údaj „místo“. Z této podoby směnek je zřejmé, že údaje uvedené u předtištěného textu „banka“ mají sloužit (jen) k identifikaci osoby domiciliáta, případně k označení konkrétního účtu vedeného domiciliátem, na který měly být směnečné sumy zaplaceny; o vymezení platebního místa tak evidentně nešlo, když směnky zůstaly v údaji „místa“ domiciliáta nevyplněné.